Vy už jste určitě sportoval odmala, je to tak?

Organizovanému sportu se věnuji od svých 8 let. Nejprve to byl požární sport. Po zbourání staré otrokovické požární zbrojnice, která musela ustoupit nové panelové výstavbě, jsem přesedlal na orientační běh, v zimě jsem ho pak doplňoval běžeckým lyžováním. Vše za TJ JISKRA Otrokovice.

Jakým sportům se nyní věnujete? Co všechno se dá při práci a s malým synem ještě podnikat a stíhat?

V současné době na amatérské úrovni opět orientačnímu běhu, kolečkovým lyžím, běžkám a s postupujícím věkem a bolavými koleny pak i silniční cyklistice. Výlety s rodinou na kole k tomu také patří.

Jakého sportovního zážitku nebo úspěchu si ceníte nejvíc, nebo na který nejradši vzpomínáte?

Velkým sportovním zážitkem v orientačním běhu bylo vítězství v jedné z etap největšího závodu na světě, švédského O-Ringenu v roce 1991. Společně se mnou v tu chvíli dobíhal do cíle i finský reprezentant Mika Kuisma. Celá mnohatisícová aréna burácela, moderátor řval "Mika, Mika, Mika". Byl to silný sportovní zážitek. A opravdové sportovní úspěchy? Pár medailí by se našlo, zejména v dorostu a žácích. Medaile jsem přivezl ze Slovenska, Maďarska, Polska, Rakouska a hlavně i tu jednu zlatou ze Švédska!

Máte nějaký sportovní sen, který byste si chtěl splnit?

Padesátku jsem už překročil. Mé sportovní sny se upínají zejména k tomu, aby byla co nejdelší doba, po kterou budu moci ještě sportovat. Je pravdou, že jsem ještě nejel Vasův běh na lyžích, chtěl bych se vrátit na závody v orientačním běhu do Skandinávie a také bych rád jel po trati některé z etap závodu Tour de France na silničním kole. Snad se mi ty sny ještě podaří splnit.

Anet, jak na to vzpomínáš? Šla bys do toho znovu? Máš další miminko, tak se to nabízí. A co Stellinka, pamatuje si z toho něco?

Anet: Vzpomínám na to moc ráda a těší mě, že se takovéto prima akce v Řeži uskutečňují. Především ty sportovní, kde se mohou zúčastnit i nejmenší děti, které tak můžeme vést ke zdravé soutěživosti a sportu, takže určitě bych do toho šla znovu. Zaběhla si okruh s kočárkem a pak i ten nejmenší pro děti se Stellinkou, kterou bych ráda podpořila, kdyby už běžet nemohla. Ačkoli na běh moc nejsem a nejraději mám chůzi v rychlejším tempu.

Anet: Stellinko, pamatuješ si na první rozBěh, kde jsi seděla v kočárku?

Stellinka: No pamatuju. Seděla jsem v kočárku a okolo byly další dětičky z Kavárničky. (kavárnička pro maminky a děti, která se jednou měsíčně konala na obecním úřadě)

Anet: Líbilo se ti to? A co se ti líbilo nejvíc?

Stellinka: Měla jsem radost, že jsem tam měla kamarádky a dostala jsem medaili. 😊

Co vás nalákalo k účasti letos? Běháte a chodíte na procházky pravidelně?

Anet: Letos nás toho nalákalo opravdu hodně. Především asi to, že je to jedna z mála akcí, která se, ač distančně, může konat. Vzhledem ke covidové situaci mě mrzí, že jsou děti o spoustu zážitků ochuzené. At už jsou to kulturní nebo právě i ty sportovní akce. Navíc rozBěh má krásného ducha, protože nezáleží, jestli člověk běží nebo jde, kolik toho kdo uběhne, ale že se hýbe, a když je na konci ještě vysněná medaile, tak je to skvělá motivace pro děti k pohybu. No a my chodíme opravdu pravidelně, tak zúčastnění se byla jasná volba. 😊

Anet: Stellinko a baví tě chodit nebo běhat? A příští rok se taky zúčastníme rozBěhu?

Stellinka: Baví mě běhat, ale né do kopce. Joooo určitě i příští rok poběžíme!

Co dalšího společně s mužem a dětmi rádi podnikáte?

Anet: Pokud zrovna nevytváříme něco na zahradě, na které je vždy co dělat, tak máme rádi výlety. Ať už tady v blízkém okolí nebo si rádi zajedeme třeba do hor. Navštěvujeme přírodní zajímavosti a obcházíme různé naučné stezky. Také jsme nadšení houbaři. Prostě jsme raději tam, kde příroda převažuje nad množstvím lidí. 

Ivčo, ty ses Koloběhu účastnila, jaký to byl zážitek, ujet a uběhnout 37 km ve dvojici, střídat se na jednom kole? Měli jste nějakou taktiku?

Na náš první koloběh Říp - Řež (pořádaný Petrem Hezinou) jsme se hrozně připravovali a ladili jsme taktiku nad mapou, řešili jsme převýšení, terén a kdesicosi. Když jsme se ve vlaku Kralupy - Ctiněves potkali s dalšími dvojicemi, dala mi jedna ze zkušenějších závodnic zásadní radu: nech ho běžet, dokud může, potom střídejte. A tak to bylo :) Máme s Jardou nevýhodu, že při každém střídání přenastavujeme výšku sedla, takže nestřídáme tak často, jako jiné dvojice. Jarda běhá samozřejmě mnohem víc a rychleji, takže běží podstatnou část trasy, já běhám kratší úseky.

Jaká jsou vlastně pravidla? Vím, že se oba z páru nesmí od sebe moc vzdálit a musí se v průběhu závodu vystřídat...

Je to jednoduché, oba z páru mají být celou dobu na dohled, cyklista nesmí kolo někde pohodit a běžet napřed, kolo by se mělo předávat z ruky do ruky, do cíle musí dorazit spolu. Ale klidně může jeden z dvojice celou trasu uběhnout a druhý jet na kole - což otvírá možnost prakticky komukoli, jsou vítány i začátečnické dvojice, přežije každý a za ten adrenalin a endorfiny to stojí :)

Jak to bude s Koloběhem letos, plánujete další ročník?

Určitě, ale jako všechno, je termín na vodě, rádi bychom ho uspořádali do prázdnin. Stejně důležité jako závod je setkání a mudrování po závodě, takže distančně by to nebylo ono :-)
Není nad přátelské popovídání po závodě na terase Polepšovny.

Co ty a běh? Jak dlouho běháš? Co tě k běhání přivedlo? Kde se ti dobře běhá?

Trochu vážně jsem běhala jako žákyně a dorostenka, protože s turisťákem (tím stejným, který tu ve vsi má padesátiletou tradici) jsme trénovali na branně turistický závod. Brali jsme to vážně a "trénovali". Tehdy mi spolužačka Dáša Mottlová, běžecký talent, mistryně republiky ve své žákovské kategorii, poradila jak při běhu dýchat. To jsem nikdy nezapomněla a doteď z toho žiju. Potom jsem běhala za dětmi, když se učily jezdit na kole, nebo na vlak a na běh jsem nemyslela. V roce 2008 jsem byla delší dobu v Anglii - a tam běhali všichni. Skvělá motivace. Do deníku jsem si zapsala:

"Běhají tu všichni, stačí se zastavit a dívat. Muži, ženy, sólisti, dvojice, skupiny, hubení, tlustí, mladí, staří, profíci, plaziči, nasucho, s vodou, prostě všichni."

A tak jsem si koupila první běhací boty (za 6 liber Adidasky, takže fake :)) a začala běhat. Baví mě to dodnes. Nejradši mám moment po doběhnutí, nakopne mě to a mám ze sebe radost. Nemám žádné běžecké ambice, jen tu radost. Mám ráda amatérské závody, atmosféru, běžecké kamarádství nebo jak to nazvat, sounáležitost... Ale ráda běhám sama tady v Řeži, máme to tu krásné, kolem řeky nebo pěkně do kopce terénem nebo serpentýnami - jak kdo má rád. Jaro je pro mě restart, protože v zimě tomu moc nedám :)
Běhám nejradši Yardyádu, tedy 8-9 km a podle hesla "kdo uběhne 9 uběhne i 12" se zúčastňuji podzimní Nefiltrované dvanáctky nebo některých etap Běhej lesy...

Přeji dobrý rok všem, nejen běžcům :)

Lenko, podle kilometrů, které posíláš, běháš pravidelně trasy kolem 10 km. Jak ses k běhání dostala? Co ti běh přináší?

Pravda, nyní jsou to většinou takovéto vzdálenosti, ale osobně mám ráda výběhy delší, okolo 17-20 km. No bohužel zdravotní komplikace mi je teď neumožňují. Člověk už musí v určitém věku své tělo poslouchat :)

Jak jsem se dostala k běhání? Velmi pozdě (pár let do 40) a "z donucení". Jako 90% lidí jsem běh ještě před 10 lety nenáviděla, myslím, že se na nás všech podepsalo děsivých 1500 m o těláku na základce. Dělala jsem různé sporty, hlavně kolo, in-line brusle a pak několik let sebeobrany. No a to už jsem začala s během trochu koketovat. A jednoho dne mi můj bratr oznámil, že jsem registrovaná na We Run Prague, protože on tam chce běžet a sám tedy neběží. A že mám 2 měsíce na přípravu, je to 10 km a vejdeme se do hodiny. Sourozenecká rivalita zafungovala, nechala jsem se vyhecovat a vzala jsem to jako osobní výzvu překonat něco, co mi fakt nejde. Závod jsme dokončili skoro na čas a běhání v mém životě už zůstalo. Prošla jsem, jako každý běžec, různými fázemi jako je "běhání v partě", "vymetání závodů", "honba za tempem". Teď jsem ve fázi "užívám si klid", běhám pro radost, relax, vyčištěnou hlavu... Jo a hlavně proto, abych se mohla dobře najíst :D

Z mapky jsem viděla, že běháš v Praze. Máš své stálé trasy? Kde se ti běhá nejlépe?

V Praze běhám nejvíc, protože tu bydlím. Ale srdcovky mám jinde. Když si mohu vybrat, tak utíkám do přírody, mimo civilizaci a lidi. I v Praze, když je čas, běhám v Krčském lese nebo na Točné. Dobrá trasa je z Prahy do Řeže - rozuměj do práce nebo zpět :) No na srdce jsou Poděbrady, tam jsem původně doma. A co opravdu miluji, jsou Beskydy a Jeseníky. Běžet v přírodě, s batůžkem na zádech, bez limitu času a vzdálenosti... to je pro mě nejvíc.

Co kromě běhu ráda děláš ve volném čase?

Asi miliardu věcí, potřebovala bych, aby měl den o spoustu hodin víc. Tak třeba máme dvě ohaří slečny, které milují pohyb v přírodě stejně jako já. Dělám další pohybové aktivity - kolo, brusle, plavání, lezení, badminton. Obr koníček, se kterým jsem před 2 lety začala a stále vlastně začínám je paragliding. A pak nějaké "gaučové" koníčky jako čtení (které tedy šidím audioknížkami při sportu), háčkování, pletení, šití...

Jak vlastně probíhá příprava biatlonistů v létě? Zimní přípravu si asi všichni představit dovedeme, ale bez sněhu?

Jiří: Běh, kolečkové lyže, střelba.

Hynek: V žákovských kategoriích a u dospělých amatérů se pořádá letní biatlon, tj. běh v terénu a střelba. Od dubna do září závodíme na regionech, na tříkolovém českém poháru a na mistrovství republiky.

Anna: Od srpnového soustředění vždy zahajujeme přípravu na kolečkových lyžích. Můžete nás potkat na cyklostezce v Klecánkách nebo v lesoparku v Letňanech. Kluci, máte radši kolce nebo běžky?

Jiří: Tak to je snad jasný, že normální lyže.

Hynek: Je fajn, že můžeme aspoň nějak lyžovat i v létě.

Anna: Často se lidé ptají, jak se na kolcích brzdí. Nebrzdí. Dá se zpomalovat, nejrychlejší je vběhnout do trávy.

Jakou roli v přípravě biatlonisty zaujímá běh? Běháte vy rádi, ať už v rámci přípravy, nebo jen tak?

Anna: Zásadní, i v zimě. Od jara trénujeme podobně jako běžci, hlídáme techniku, budujeme rychlost a obratnost. Víc než atleti specialisté se zaměřujeme na vytrvalost a na kopce. Závody jsou v pěkných, náročných a kopcovitých terénech, dostaneme se do krásné přírody napříč celou republikou. Osobně běhám nadšeně naprostou většinu tréninku s dětmi, někdy se dvěma skupinami po sobě, samozřejmě zapojujeme hry a štafety a vůbec se snažím, aby byl trénink zábavný. Když si jdu zaběhat sama, těším se na klid, ticho, volavky nad Vltavou, vyrovnanou hlavu i tempo.

Hynek: Běh je 60% tréninku, musíme běhat. Chodím také na atletiku na ovál.

Jiří: Rád běhám v přírodě, kde můžu něco zažít a vidět. Na ovále je to pořád to samé dokola. Když není trénink, chodím běhat se psem.

Sport a pohyb je u vás určitě na denním pořádku, co všechno rádi děláte?

Jiří: V dnešní době i chůzi, abych neztrouchnivěl, můžu u toho poslouchat písničky. Jezdím na kole, je to větší adrenalin, mám větší svobodu, že můžu dojet dál.

Hynek: Gaučink, protože teď mám nohu v sádře. Dokud jsem měl nohu v pořádku, trasu M Jarního rozběhu jsem stihl dvakrát, potřetí bych ji rád zdolal i o berlích. Jinak jezdím na kole a chodím hrát fotbal s kamarády.

Anna: Vloni jsme hráli tenis na řežských kurtech, rádi plaveme, jezdíme na plachetnici, chodíme na výlety. Nechceme žít jen biatlonem a běžkami. Za poslední rok jsme poznali, že i děti mohou kvalitně trénovat individuálně dle tréninkového plánu. Chyběla nám ovšem radost, legrace, přátelství, v tom oddílový život nenahradíte. Sportovat jen s rodinou nebo s oddílem je velký rozdíl.

Tak holky, povídejte, jak se to stane, že člověk ujde 50 kilometrů za den?

Katka: To je tak, když máte za kamarádky takové bláznivky, a potřebujete zjistit, jestli je ve vašich silách ujít 100 km za 24hod.

Gabča: Bláznivky, to má Katka pravdu. Pokud najdete lidi, kteří mají stejné cíle a hlavně stejný humor, člověk ujde i mnohem víc kilometrů, než si vůbec dokáže představit. Cesta byla opravdu skvělá. Holky jsou jedničky a nejen pro mě.

Lenka M.: Nešly jsme poprvé, ale tentokrát nejvíc. Moc si na vás, ženy, cením, že kolem ničeho neděláte okolky. Prostě se rozhodneme, že jdeme, tak jdeme. Uděláme si čas. Kačka je trasařka, Léňa tahounka a Gabka a já děláme atmošku.

Lenka S.: Jsme s holkama stejná krevní skupina - stačí něco naťuknout a nemají problém do toho jít, jsou pro každou "špatnost" :-) ! V takové společnosti je 50 km opravdu jen číslo a věřte, že nejvíc namožené máme paradoxně svaly od smíchu. A hlavně vím, že s touhle partou to u 50 km neskončí ...

Já vím, že před lockdownem jste společně trénovaly v Osmičce (fitcentrum v Řeži, které vlastí Lenka Srbová), jaké sporty děláte, co vás nejvíc baví?

Katka: Cvičení v Osmičce je TOP, něco šíleně návykového. Dále mě baví kolo a brusle, letos jsem si pořídila i běžky a využila i s holkami z Osmičky sněhu v okolí vesnice.

Lenka M.: Jo, to je fakt. Že Osmičku máme u "nosu" tady v obci je obří výhoda! Běžky jsme si letos užily i spolu, to bylo super.

Gabča: Po cvičení v Osmičce ráda jezdím na kole, podnikáme výlety s rodinou do přírody.

Lenka M.: V Osmičce si s holkama dávám pilobox, kruháč a trampolínky, s klecanským Šlapetem šlapu spinning, v Centru tance medituji při józe, ve FitPlusu v Březiněvsi TRX. Ne vše dohromady, ale mám ráda možnost si v daném týdnu vybrat, na co mám chuť a co zrovna mé tělo potřebuje. Jinak jsme s rodinou a rodinnými psy hodně venku a provozujeme vše, co právě umožňuje sezóna. Lyže, kola, turistiku, brusle apod.

Lenka S.: Tréninky v Osmičce a GLADIATOR RACE jsou prostě má srdeční záležitost. Když mi provozovnu zavřeli, začala jsem více běhat. Pokořila jsem 21 km a to je pro mě mé malé osobní vítězství, ale jsem spíš týmový hráč. Příprava na GR - běh, trénink na lezecké stěně, posilování, crossfitové tréninky a začala jsem teď běhat s mým psem Dastym.

Kromě Krakonošovy stovky a momentálně Jarního rozBĚHu, účastníte se i jiných závodů? Máte nějaký další sportovní cíl?

Katka: Snažím se plnit FB výzvy Spolu v pohybu. Můj sportovní cíl je v kuse uběhnout 5km. Teď je to spíš indiánský běh, ale zatím víc chůze J.

Gabča: Katko, vždyť víš, že po Krakonošově 100 chceme začít trénovat na Pražský maraton J J. Také chceme pokořit trasu Praha - Prčice, tak doufáme, že nám to vše vyjde, jak si plánujeme.

Lenka M.: (smích) Gabka nosí naše cíle! Já zase cítím ve vzduchu, že nás tréňa nepustí bez Gladiátora. Alespoň jednoho závodu. Pro mě je dlouhodobým cílem, aby nás to nepřestalo bavit!

Lenka S.: Za mě hlavně Gladiator race a Léňa M. to cítí dobře... :-) ! A samozřejmě určitě s holkama ještě něco vymyslíme! 

Heleno, ty běháš dlouhé tratě, já o tobě vím, že běháš i jako vodička RunCzech závodů, sama běháš půl maratony i maratony, tak pověz, co všechno pro tebe běh znamená?

Běh je pro mě styl života. Ráda běhám jen tak pro radost bez žádného cíle nebo tempa. Baví mě na závodech vodit, kde můžu motivovat další běžce k lepším výkonům, přináší mi to radost.

Jaké závody jsi absolvovala, jaký ti zůstal v paměti nejvíc?

Běhám hodně RunCzech závody, které jsou moje srdcovka, ale běžela jsem i pár závodu Běhej lesy nebo malé neznámé závody. V zahraničí jsem běžela maraton v Košicích, ve Valencii, v Istanbulu. Nejvíc se mi vryl do paměti maraton ve Valencii, který jsem běžela, když jsem byla 3 měsíce těhotná. Byl to můj nejdelší a nejtěžší maraton.

Kam se dá z takové běžecké úrovně posunout dál, co tě v běhu ještě láká? 

Jak jsem řekla, mě baví běhat pro radost a nebaví mě moc trénovat, ale když jsou závody tak to se musí. Do budoucna nemám momentálně žádné vyhlídky, určitě ne na překonání času. Spíše čekám, které závody se budou letos moc běžet a potom se rozhodnu. Moje motto je si to užít a na výkonu nezáleží🙂.

Kromě běhu se věnuješ i dalším koníčkům, co dalšího tě baví a naplňuje?

Je to jednoznačně jóga, která mi změnila život a stále mění. No a nesmím zapomenout malování mandal, které mi přináší veliký relax, zklidnění mysli. Všechny mé koníčky jsou zároveň i mojí profesí jsem lektorka jógy, osobní trenérka a pořádám kurzy malování mandal, co víc si přát 🙂 🙏.

Vždycky jste upřednostňovala pěší chůzi před dopravními prostředky?

Vždy jsem upřednostňovala nejefektivnější využití času. Takže než bych čekala pět minut na MHD, tak jsem šla raději na další zastávku. Ale delší vycházky byly spíš víkendovou záležitostí, protože přeci jen být v práci od rána do odpoledne a potom se táhnout mnohdy s těžkým notebookem pěšky přes celou Prahu je nereálné, pokud chce mít člověk pak ještě nějaký volný čas na vaření a jiný společenský život. V mém případě bylo pro tohle "rozchození" stěžejní, že jsem si během prvního lockdownu vypracovala celkem formu, mimo jiné díky řežským kopečkům, které vedou od vlaku do ulice Nad Údolím. Začala jsem i díky zavřeným sportovištím běhat... Myslím, že bez toho bych nikdy neušla bez úhony tolik, kolik ujdu dnes, denně se průměrně pohybuju kolem deseti kilometrů. Před rokem jsem byla ráda za polovinu.

Dá se to skloubit s prací, nebo vám nahrává současná situace? Kam vlastně všude chodíte?

Právě současná situace, fakt, že pracuji 100% z domova a můj společenský život je na bodě mrazu, mě vytáhla z osamělého bytu ven. Obvykle jsem trávívala odpoledne mimo domov, ale většinou jsem při přesunech používala MHD, primárním důvodem proč jsem MHD omezila, bylo samozřejmě nesdružování se na jednom místě a povinnost mít nasazenou roušku, přeci jen při pěší chůzi bez roušky toho pro svoji imunitu udělám víc. Chůze je pro mě nyní nejen prostředkem k získání imunity, ale i jistý druh terapie. Při procházce si člověk parádně vyvětrá hlavu.

Většinou vycházím ven s nějakým cílem, samotná cesta je cílem, ale obvykle končí na nákupech potravin (obchod mám sice hned pod bytem, ale většinou si dávám cíle aspoň dva kilometry od bydliště), spojuji tak příjemné s užitečným. Občas také chodím navštěvovat rodinu a přátele. A občas chodím na procházky i s nimi. S nástupem teplejšího počasí se těším na pravidelné docházení na workoutová hřiště.

Jak to máte s obutím a oblečením? Nazouváte už automaticky sportovní boty a volíte pohodlný oděv?

Ano, sportovní boty jsou nyní téměř mou druhou kůží. Dny, kdy jsem na sobě měla jiné boty, by se za poslední rok daly spočítat na prstech jedné ruky. To samé platí o legínách. Jsem zvědavá jak ty kilometry budu zvládat v šatech a sandálech! 😊